K hitovosti svých písní přidal Michal Hrůza i trochu syrovosti

O tom, že je Michal Hrůza jedním z nejvýraznějších hitmakerů tuzemské poprockové scény, není asi třeba nikoho přesvědčovat. Pár hitů přibude i z nové desky Světlo do tmy (i když asi ne tolik jako z minulé nahrávky Sám se sebou), přesto novinka z dosavadní Michalovy tvorby trochu vybočuje. Obsahuje totiž několik syrovějších, špinavějších skladeb (či alespoň pasáží), které zrovna v rádiích rotovat nebudou, ale ukazují další, přemýšlivější zpěvákovu tvář. A na koncertech budou osvěžujícím doplňkem přehlídky hitů.

To ale neznamená, že Světlo do tmy je nějakou alternativní nahrávkou. Michal Hrůza stále vsází na silné, na kytaře vystavěné melodie, zpěvné refrény, vztahové texty, příjemnou atmosféru skladeb a civilní, přirozený zpěv. V tom je silný, ale písně typu Most přes nikdy nebo Nikdy nikdo nepochopí ukazují, že jeho tvorba je mnohem barevnější.

Úvodní Mezi námi představuje melodickou kytarovku se zpěvným refrénem. Pestrá píseň, měnící tempo i rytmus, i když hitové ambice neskrývá. Most přes nikdy působí experimentálněji, pro Hrůzu netypický, zastřený zvuk, který nejde po melodii, z něhož se však vyloupne chytlavý refrén. Na silné atmosféře založená jemnější, posmutnělá skladba, která se ve druhé polovině zlomí do skvěle šlapajícího rocku.

Energická optimistická hitovka se silnou melodií a úderným rytmem. To je Světlo do tmy, jehož mottem je aktuální „poletíme nad světem, to zatím ještě dovedem." Syrověji vyznívá propracovaná písnička Nikdy nikdo nepochopí. Díky svému špinavému rocku z toho asi rádiový hit nebude, ale přesně tuhle písničku bych si na koncertě mezi všemi těmi hity chtěl poslechnout.

Hledám tě je baladou s velkou vnitřní energií. Tedy žádná unylá, monotónní skladba, naopak krásně odsýpá. Michal Hrůza netlačí na pilu, zpívá lehce, vzdušně, s nadhledem. Nakažlivá melodie a zpěvný refrén ovládají vygradované milostné vyznání Teď a tady, jemnost a melancholii nabízí Nad světem.

K nejpropracovanějším skladbám alba patří rocková Odplout, o osamělosti, ale s nadějí („snad odhodíme blok a rozboříme zeď") vypráví Srdce osamělé. Radost poslouchat práci s dynamikou a gradací, navíc další píseň, která za srdce opravdu chytne. O závěr se pak postará na náladotvorném pianu vystavěná silná balada Propojení, které opět nechybí lehkost a nadhled.

V pocitových a vztahových (a zřejmě dost osobních) textech Michal Hrůza ukazuje, že světlo je víc než tma. A světlo je naděje, láska a „zloba není láska". Tohle světlo potřebujeme nejen v této době všichni. Ostatně o tom vypráví pospojované názvy jednotlivých písní. „Mezi námi je Most přes nikdy. Světlo do tmy, které Nikdy nikdo nepochopí. Hledám tě, Teď a tady, Nad světem, nechci Odplout. Mé Srdce osamělé chce Propojení."